Reklama
 
Blog | Lucie Vaškeová

Oproti Adaševci je i kriminál pěkný hotel

Včera v noci jsem zažila Konvičkovu noční můru. Byla jsem sama v obřím stanu se skoro 150 snědými muži a šla jsem z postele do postele. Jo, a taky jsem musela přijmout pozvání na dvě večeře a vypít spoustu sladkého čaje.

Dobrovolníci drží noční hlídky ve stanech. Pomáhájí uklidnit občas rozjitřenou atmosféru, hlídají, aby se ve stanech v noci nekouřilo, nevařilo, aby nehrála hlasitě hudba, prostě aby měla většina lidí ve stanu jakous takous šanci se vyspat. Když se lidé začnou hádat a jde do tuhého, může se jim pohrozit tím, že doběhneme pro lidi z Komisariátu. A pak to případně udělat.

V Principovaci byly ve stanu dříve i rodiny (dnes je jich jen několik), tábor je menší a lidé se asi víc znají. Proto mohou na noční směny i holky – oproti Adaševci, odkud někdy chodí dobrovolníci s historkami o bitkách na nože. Vůbec se nedivím, že lidem občas bouchnou saze.

Tolik lidí, takové podmínky, takové vyhlídky? Časovaná bomba

Od stěny ke stěně stanu jsou dvoupatrové palandy. Dvě palandy na délku za sebou, pak asi metrová ulička, pak další dvě palandy na délku za sebou, stěna stanu. Tyhle nudle jsou po dvou nebo po čtyřech za sebou a mezi nimi je ulička tak na šířku mužských ramen. Dojem soukromí se vytváří zase jen rozvěšenými dekami, na horních palandách to navíc nefunguje. Nikde není jediná polička, jediný věšák. V jedné „místnosti“ tu tak je skoro 150 lidí a už jich tu bylo i 200. Mimo stan není kam jít. Něco mi říká, že i kriminál vypadá lépe než tohle místo.

nocni02

O půl sedmé ráno už všichni spí. 

Stan je hotový Babylon. Seděla jsem chvíli se skupinkou lidí, ve které bylo nejjednodušší mluvit francouzsky. Maročan to tlumočil do arabštiny Íránci, Iráčanovi a Syřanovi, Íránec tlumočil do farsí íránským Kurdům. Nějakou neuvěřitelnou shodou okolností tu dokonce uvízlo šest Kubánců, ale na ty jsem včera nenarazila.

Hned jak jsme s Radkou přišly na noční směnu, dostaly jsme pozvání na večeři. Chlapi si koupili něco jako elektrickou pánev nebo remosku, ve které umí leccos vyčarovat. Pak jsme prošly stanem a rozvěsily odpadkové pytle ob dvě palandy, aby lidi neházeli odpadky na zem. Komisariát žádné odpadkové pytle nemá, porotože na ně nejsou peníze, takže je rozdávají čeští dobrovolníci.

Blízkovýchodní pohostinnost stále funguje

Poté jsem přijala pozvání na čaj. Když jsem zahnula uprostřed stanu do boční uličky a usadila se na spodní palandu v kroužku mužů, všechno ve mně křičelo, že tahle situace je úplně špatně. Jako čeští dobrovolníci ale máme mezi místními reputaci a speciální postavení. Asi všem je jasné, jak strašný by byl průšvih pro všechny, kdyby se nám něco stalo. Lidé ve stanu jsou navíc velmi různorodá skupina a navzájem se hlídají.

(Ptala jsem se Radky, jestli ji někdo v táboře obtěžoval. Suše poznamenala, že tomu čelí každý den. Ze strany chlapů z Komisariátu.)

Pánové měli uvařený příšerně sladký čaj a k tomu jeden plastový kalíšek, do něhož mi nalili. Napila jsem se a chtěla poslat kalíšek kolovat, ale musela jsem ho vypít sama. Teprve poté čaj dolili a poslali si ho mezi sebou. Vytasila jsem se se solenými slunečnicovými semínky, bylo to fajn.

Ze skupinky nás vytrhlo pozvání mladého Íránce Rézy na jídlo. Vyšplhaly jsme se s Radkou na jeho palandu a daly si další večeři. Nakonec jsem byla jak pumlíč, nešlo odmítnout.

nocni01

„Záchod“ a „koupelna“ v hlavní budově, kde bydlí rodiny. Chodí sem i muži ze stanu, toitoiky venku jsou plné a zamčené.

Takhle to šlo asi do jedné ráno, kdy se většina uložila ke spánku. Lidé se pořád handrkovali: Tady skupina borců mastila karty a hulákala, ostatní je okřikovali, tady se zase pouštěla hlasitá hudba. Když jsem viděla někoho s cigaretou, šla jsem za ním a přemluvila ho, ať si ji jde dokouřit ven. Kdybych ho jen napomenula, tak se usměje, cigaretu schová a bude kouřit dál. Když jsem u nich ale stála a čekala, až půjdou ven se mnou, dali si říct a byli v pohodě.

Bez topení ve stanu tak tak nemrzne

Ve tři ráno už většina lidí spala, když přestal foukat fukar. Ve stanu teplota během desítek minut klesla k nule. Barák Komisariátu byl zamčený a už dřív jsme přes sklo s Radkou viděly, že hlídač spí, takže bez virválu nešlo nic moc dělat. Nechaly jsme to plavat. Měla jsem oteplováky a mikinu na snowboard a tlusté ponožky, na sobě dvě deky, a bylo mi jakž takž. Je jasné, proč tu všichni kašlou, kýchají a soplí. Nad ránem jsem si říkala, že takhle na jednu noc je to bezva zážitek, ale už jsem myslela jen na horkou sprchu doma. O půl sedmé ráno se Radce povedlo přesvědčit hlídače, aby fukary znovu nahodil.


Stejně jako minulou zimu, i teď jsme s kamarádkou Anýskou vyrazily pomáhat uprchlíkům na Balkán. Letos pracujeme týden ve dvou uprchlických táborech Adaševci a Principovac poblíž městečka Šid. Od přátel a známých se nám na transparentní účet povedlo vybratneuvěřitelných 130 tisíc korun.

Jsme pod záštitou organizace Pomáháme lidem na útěku a naší hlavní náplní práce bude podpora uprchlíků čekajících v táborech. V současné době dobrovolníci založili prádelnu v Adaševci, pomáhají udržet klid během dlouhých nocí ve stanech a snaží se zabavit děti. Česká koordinátorka tu dočasně bydlí a snaží se jednat se správou táborů o možnostech, jak spojit síly českých dobrovolníků a srbských správců táborů.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama