Reklama
 
Blog | Lucie Vaškeová

V Adaševci vzniká knihovna pro uprchlíky

Den druhý: Myslela jsem si, že jedeme krmit hladovějící a oblékat mokré a mrznoucí. Je fér uvést, že v táboře Adašeci, kde zatím s Anýskou pracujeme v prádelně založené a vedené českými dobrovolníky, situace tak zoufalá není. Místní obyvatelé mají co jíst a mají kde spát. Největší nepřítel je nuda a nedostatek soukromí.

Dnes jsem pomáhala párkrát odnést vyprané prádlo do velké společné ložnice, kde spí na kovových palandách rodiny s dětmi, celkem desítky lidí. Místnost v přízemí motelu bývala asi nějakou zimní zahradou a ze všech stran má skleněné stěny. Těsně u nich už stojí řady a řady paland, mezi nimiž jsou úzké uličky. Několik paland včetně uličky je vždycky odděleno fasovanou šedivou dekou sloužící jako závěs, tak se vytváří alespoň nějaká iluze intimity.

Raději knihu!

Od minulého týdne funguje v prádelně i malinká knihovnička. Založil ji dobrovolník Filip, který je tu už několik týdnů. Knihovna obsahuje zatím asi 60 titulů, většinou v angličtině, pár kusů v arabštině. Mezi lidmi už se to rozkřiklo a vypadá to, že o knihovnu bude velký zájem. Musíme doma udělat sbírku knih a poslat je sem. Potřebujeme nejenom knihy v jednoduché angličtině a němčině, ale i v arabštině, farsí, paštunštině nebo urdu. Dnes se nás několik lidí ptalo na cokoli ve farsí, musely jsme je zklamat. Slíbily jsme, že za pár týdnů…

PicMonkey Collage2.resized

V pondělí jsme otočily 76 praček. A takto vypadá „vypraná“ ponožka.

Když nás nemohou ženské přesvědčit, abychom jim přisypaly víc prášku, snaží se pomoct si jinak. Když jsme otevřely jednu pračku, zjistily jsme, že jedna maminka do bubnu pračky přidala tajně nastrouhané mýdlo. To se za těch 17 minut nejenže nerozpustilo, ale rozmatlalo se do bílých fleků po všem oblečení a vnitřku pračky. Tu musím umýt, oblečení rychle přepereme ještě jednou, protože nemáme to srdce jí vrátit slizký chuchvalec hader. Nakonec vlastně dosáhla svého.

Malá velká dramata

Další ženu se nám dnes v prádelně povedlo rozplakat. Tvrdila, že jsme jí nevydaly její prádlo, my jsme si s Anýskou obě pamatovaly, že vydaly, poslaly jsme ji pryč. Za nějakou dobu se vrátila s jiným lístečkem na jinou várku prádla. Vysvětlilo se, že to celé bylo jakési nedorozumění, protože vyzvedávala prádlo i pro svou kamarádku nebo co, prostě nakonec prádlo dostala a úlevou se rozplakala. Objímaly jsme ji a omlouvaly se jí, ona si utírala slzy a snažila se uklidnit a usmívat se. Když to teď píšu, zní to jako blbost. Ale v podmínkách Adaševci to prostě žádná maličkost není.

PicMonkey Collage3.resized

Takhle se v Adaševci suší prádlo.

Když za námi přijde nějaký čtyřletý piškot a spokojí se s tím, že na nás pár minut mlčky kouká a pak se přijde potulit, je to v pohodě. Horší jsou skupinky dětí, které se z nás snaží vymámit papír na kreslení, berou nám fixy, s nimiž označujeme prádlo, opírají se o pračky a motají se pod nohy. Prádelna je malá a provoz musí frčet, takže v moment, kdy se hluk a hemžení zvýší nad únosnou mez, děti vypakujem. Občas se nějaký přítula nechce nechat vyprovodit, vystrkat ani vynést, musí nám pak pomoct někdo z kolemjdoucích.

Seznámily jsme se tak třeba s Íráncem, který i s rodinou konvertoval ke křesťanství. Na krku pod trikem má křížek, ale před ostatními uprchlíky svou víru tají. Odpadlictví v Íránu může být trestáno smrtí a ani mezi bývalými souvěrci by asi moc pochopení nenašel.

I to je důvod, proč nefotíme lidi. Doma mohou být terčem pronásledování a tím, že by se jejich fotky povalovaly na internetu, bychom je mohli ohrozit.

PicMonkey Collage1.resized

Plácek za motelem, houpající se holčičky.

Jak pomocí peněz od dárců překonat nudu?

S Anýskou přemýšlíme, jak co nejlépe využít svěřené peníze. Kopačáky pro děti? Houpačky, které budeme moct zavěsit na stromy? Gumvé rohože do zahnusených a zablácených koupelen? Zaplatit vyvezení mobilních záchodků ve vedlejším táboře Principovac, které už několik dní nelze používat? Nakoupit hygienické potřeby, které se každý týden distribuují mezi uprchlíky? Musíme se poradit se Zuskou Lenhartovou a místní českou koordinátorkou. Dáme vám vědět!


Stejně jako minulou zimu, i teď jsme s kamarádkou Anýskou vyrazily pomáhat uprchlíkům na Balkán. Letos pracujeme týden ve dvou uprchlických táborech Adaševci a Principovac poblíž městečka Šid. Od přátel a známých se nám na transparentní účet povedlo vybrat neuvěřitlených 130 tisíc korun.

Jsme pod záštitou organizace Pomáháme lidem na útěku a naší hlavní náplní práce bude podpora uprchlíků čekajících v táborech. V současné době dobrovolníci založili prádelnu v Adaševci, pomáhají udržet klid během dlouhých nocí ve stanech a snaží se zabavit děti. Česká koordinátorka tu dočasně bydlí a snaží se jednat se správou táborů o možnostech, jak spojit síly českých dobrovolníků a srbských správců táborů.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama