Někdy před Vánocemi jsem napsala Petře Banďouchové, která má doučování v Muzeu romské kultury na starosti. Po Novém roce jsme si daly sraz a dohodly, jak budeme spolupracovat.
Budu doučovat 1 x týdně 90 minut. Je fajn začít co nejdříve odpoledne, večer už jsou děti unavené a špatně se soustředí. Mám to štěstí, že mohu jít brzy ráno do práce tak, abychom s Ferkem začali ve čtyři odpoledne.
Bylo mi jedno, jestli budu doučovat holku nebo kluka, lhostejný mi byl i věk. Nechala jsem tedy výběr žáka na Petře. Právě za ní chodí rodiče, kteří pro svoje děti chtějí doučování. Má přehled, kdo je nejvíce potřebný, komu hrozí průšvih a kdo asi bude spolehlivý. Každý doučovatel má na starosti konkrétní dítě. Ferka dříve doučovala jiná dívka z Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, ta si ale dá pauzu přes zkouškové, takže já na ni navážu a časem se uvidí.
Doučuje se přímo v muzeu. Jsou tam dvě místnosti, do nichž se doučovatelé i se svými svěřenci musí směstnat. Když jsme v malém pokoji pohromadě 4 dospělí a 4 žáci mezi 5 a 18 lety, každý pár dělá něco jiného, děti jsou zvědavé, otáčí se po sobě, všichni mluví, je to docela šrumec a myšlenky se pletou i mně. Jednou jsme se s Ferkem nikam nevešli, tak jsme seděli na schodech a také to šlo.
Líbí se mi, že je v muzeu docela dost učebnic a pracovních sešitů z češtiny i matematiky na okopírování nebo třeba počítadel a pastelek. Část učebnic je zaměřená přímo na žáky, kteří mají s učivem z různých důvodů problém. Někteří doučovatelé vyrábějí vlastní pomůcky a na Facebooku máme skupinu, v níž si sdílíme různé tipy třeba na webovky s dobrými cvičeními.
Nepřišels třikrát bez omluvy? Končíš
Doučování má svá pravidla. Učitel píše krátký zápis o každé hodině, která se konala, a o její náplni. V muzeu také visí docházková tabule se jmény několika desítek dětí a rozepsanými týdny. Za absolvovanou lekci dostane žák zelený puntík. Když hodina neproběhla, ale rodiče dítě omluvili předem, nalepíme modrý puntík. A červený puntík udělí doučovatel čekající jako trouba na studenta, který bez omluvy nedorazil. Kdo tohle provede třikrát, má s doučováním utrum a doučovatel si vezme pod křídla někoho snaživějšího.
Za nasbírané zelené puntíky děti dostávají odměnu. Za 5 tužku, za 10 pravítko, za 20 vodovky (nebo tak nějak). Na konec roku je dokonce vypsaná odměna v podobě počítače a snad tabletu pro ty, co ve škole dosáhnou největších úspěchů. Elektroniku věnovala soukromá osoba a jejich význam jako cen je asi docela sporný, ale děti se na to prý strašně těší a všichni prohlašují, že právě oni budou ve škole nejlepší. Zdá se, že Petra z toho bude mít ještě pěkný bolehlav…
Třídní bude stále v obraze
S Ferkem se budu snažit probírat to, co dělají ve škole, domácí úkoly a cokoli, kde vyskočí nějaký trabl. Založily jsme si s Ferkovou třídní učitelkou deníček, který si po něm posíláme. Já tam budu psát, co jsme dělali, a ona zase, kde je potřeba zabrat.
Ferka na doučování vždycky přivede někdo z rodiny. S rodiči jsme se na první schůzce také dohodli, že ho budu vodit domů. Bydlí přímo na Bratislavské, ale asi se o něj i na tak krátkou vzdálenost bojí. Vím, že venku si hrává, a vždycky na ulici potkáváme děti v jeho věku, které zná. Zatím do toho, proč by neměl jít 100 metrů domů sám, nijak nevidím.
Takže je to vlastně snadné. Domluvit se v muzeu, seznámit se s děckem a pak si jednou týdně vyhradit 90 minut.
Kam dál?
Rozhodla jsem se doučovat malého Roma